Jestli jsi vzpomínáte posledním reportem jsme skončili ve Francii, a protože je teď zkouškové období a mám móóóře času a byly tu nějaké připomínky, kdy to dokončím, tak teď dojedeme celou loňskou tour .
Po rozlučkové kalbě na The Graveyard call jsme opět museli zabalit věci a napakovat auto. Mezi posledními jsme vyrazili vstříc novým dobrodružstvím po francouzských silnicích. Díky tomu, že jsme měli možnost přespat u Rogulových kámošů Žaby a Hanese, jsme se v okolí Annecy zdrželi déle.
Jeden den příjemná koupačka v jezeře a výlet na Col de la Forclaz (1527m.n.m.), odkud byl krásný výhled na celé jezero.
Další den jsme vyrazili jezdit na Le Semnoz (1699m.n.m.). To by byl hřích sem nejet, je to vyhlášený kopec na ježdění. Potkali jsme se tu s dalším longboarďákem, tak jsme ho vzali do party . Pamatuju si, že teplota nahoře klesala k 10 °C. Kluci upravili prkna, připravili kamery a mohlo se vyrazit na 12km dlouhej sešup dolů. Poslední upozornění bylo, ať si každý dává pozor v jednom úseku, že je tam přejezd a musí se brzdit. No koukněte sami, jak to dopadlo: http://vimeo.com/17467792 - video z Francie - 13Piv Productions
Další velmi nepříjemný moment nastal v jedné zatáčce, kde upadl Majkl a udělal si něco s kotníkem. Doufali jsme, že se to rozchodí. Ubytovali jsme se pod kopcem v přírodě. Byl to nějaký squat se stříškou, možností rozdělání ohně, stolem a sociálkami. Ráno jsme museli rozhodnout, co s Majklem, nohu měl jak balón, nebyl pojištěný!!! Takže se rozhodlo, že nejlepší bude Majkla poslat zpět do ČR. Majk zjistil potřebné informace, co mu odkud jede a vydali jsme se směr Ženeva na autobus od Student Agency. Rozloučili jsme se s Majklem a šli projít Ženevu a vykoupat se v ženevském jezeře.
Po odpočinkovém prozevleném dnu nás čekala cesta do Itálie. Cestou jsme potkali Mont Blanc s ledovcem, tak jsme neváhali a vyškrábali jsme se, co nejvýš to dalo. Supr výhled, teplota pod 10 °C na žabky ideální .
Další plán cesty byla zastávka v Benátkách. Po delším hledání místa na parkování jsme konečně někde zaparkovali a plni nadšení jsme se vrhli na poznávací procházku Benátkami. Už po několika uličkách jsme byli znechuceni špínou a hnusem v místních ulicích. Jako správní turisti v Itálii jsme si dali pizzu s benátskými proteiny (zeptejte se Čutky ) a po celodenním chození špinavýma Benátkama jsme pokračovali na konečný cíl, Teolo - Padova Grand Prix.
Do malebného městečka jsme přijeli pozdě v noci. Vyndali jsme spacáky a šup spát na fotbalovém hřišti. Ráno jsme nadšeně postavili stany s tím, že zde bylo uvedeno, že na hřišti je kemp pro jezdce. Po chvíli jsme museli stany znova přestavět o kousek dál. Byli jsme tu jako jedni z prvních, tak jsme se rozhodli, že si prohlídneme trať. Bylo to poprvé, co jsme šli na prohlídku trati. Bohužel v půlce trati začali solidně pršet .
V pátek nás čekaly freeridové jízdy a večer jedna kvalifikační jízda. U parkoviště byly připraveny dodávky na vývozy a mohlo se začít. Díky dodávkám a vývozům mimo trať všechno pěkně fungovalo, navazovalo, takže jsme jezdili jako zběsilí. Ráno byla trať v horním úseku mezi stromy ještě mokrá, takže se muselo jezdit opatrně. A co se nestalo nějak nevysvětlitelně, nepochopitelně jsem tam spadla a deska mě praštila do nohy. Otřepala jsem se a jela dolů, noha trochu bolela, ale říkala jsem si, že to bude dobrý. Další modřina, to se vsákne. Večer jsme si odjeli kvalifikaci a po celodenním ježdění klikaté trati mezi vinicemi nás čekalo přivítání na teolském náměstí. Tyhle závody resp. inline downhill je v Itálii uznávaný sport. Takže přivítání bylo ohromné - vlajky, představení zemí, krasobruslařské vystoupení a povídání nějakých papalášů, což nás nezajímalo . Pro jezdce byla připravena skvělá večeře i s italským vínem. Co jsem ale při svlékání kombinézy zjistila, že mám nohu jak slon a ještě pěkně vybarvenou, začínalo to bolet čím dál víc.
Ráno slunce svítilo, silnice zametená, dodávky připraveny šlo se na věc. Sloní nohu jsem narvala do kombinézy s tím, že ji nechci vidět. Vzpomínám si, že jsem tu nohu měla tak napuchlou, natlakovanou, že kdyby mi do ní někdo píchnul špendlíkem, tak praskne. Ale sobotní ježdění bylo úúúúžasný . Odpoledne kvalifikace, večerní koncert, promítání Yvonova videa, skvělá večeře a hry jako obvykle - kdo přeleze lavičku.
V neděli nás čekaly závody, jeden warm-up a závěrečná kalba. Zahřívací jízdu jsem sjela, ale ta noha neposlouchala, nemohla jsem si dřepnout, a když už jsem si dřepla, tak vstát z dřepu bylo ještě obtížnější. Kluci sehnali Johna Barnetta, který mi kouknul na nohu a zděsil se. Řekl mi, že můžu mít naštípnutou holeň a já nevím, čím vším mě spolu s dalším doktorem strašili. Každopádně pro mě závod skončil . Když dojeli kluci, bylo mi doporučeno jet do nemocnice, ať víme víc a nechcípnu někde po cestě na embolii. V nemocnici na mě koukli, zeptali se, jestli to bolí a pustili mě domů. Díky Markét!!! Majk, Rogul a Čutka mezitím zabalili stany, věci a jen, co jsme přijeli, jsme to narvali do auta a vyrazili směr ČR.
Všechno hezké jednou končí. Loňská tour se vyvedla perfektně, děkuji - Rogul, Majk, Majkl, Čutor, Vincenzo - kluci bylo to skvělý .
A co letos, kdo jede, nejede na tour, nebuďme srágory a dejme něco dohromady?!!!
Dexter Season 7 DVD |
We have been browsing your niche site and have a small number of enquiries to inquire you.