[R] Eurotour - 2. zastávka Francie

19. října 2010 v 21:11 | Lenna |  [R]EPORTY
Z Německa do Francie aneb Den po dni!!
Na Alma jsme se úplně náhodou seznámili s německých týpkem, kterého poznáte podle pletené bambulky na přilbě, to je Tom. A druhý týpek je pokérovanej drogovej magnát Max .


Takže jsme zabalili saky paky, narvali to do Viana a vyrazili za Tomem a Maxem směr Alpy. Kluci měli skvělý hippísácký auto . Celou cestu jsme se drželi za nimi, abychom někde nezbloudili. Jedem si to takhle po německé dálnici a najednou od kluků z auta letí něco z okna. Pomyslím si, prasata, vyhazují odpadky do přírody (studuji ekologii ). Najednou odbočují, nikdo nevíme proč, protože před chvílí jsme stavěli na benzínce. Zastavujeme za nimi. A je to tu. Policie . Maxe a Toma začnou prohrabávat, rozebírat jim auto, nasazovat rukavice, kontrolují úplně vše, fufu. Přišla řada i na nás, všichni si vystupte z vozu. Drogy, zbraně? Nééé!! Začli nám prohrabávat auto, hlavně místo u řidiče, kontrolovat doklady a pak se pustili do Čutky. Musel vysypat kapsy, peněženku, ukázat batoh, no prostě všechno. Nikde nic, ufff. Takže se vydáváme dál na cesty. Druhý den si Majkl oblékl mikinu, kterou měl v autě přehozenou přes sedačku a ejhle co to tu má v kapse . A to, co kluci vyhodili asi tak minutu před kontrolou byl balíček trávy, za který by šli na 2 roky sedět . No kurňa to bylo štěstí. Večer jsme dojeli k Tomovi domů, velký barák s nádherným výhledem na Alpy. Náš šéfkuchař Majkl nám udělal výbornou večeři z Majkových konzer, měli jsme špagety, kuřecí maso s rajčatovou omáčkou. Naše první normálně uvařené jídlo. Njn někdo zapomněl vařič a bombu, že jooo!!! Šli jsme spát, ráno se bude brzy vstávat a jezdit jezdit a jezdit! Je to ráj. Spousta dlouhých kopců, nádherný hory, slunečné počasí, modré řeky, chill, pohoda. Tom nám ukázal ty nejlepší kopce v okolí.
4:09 Majkl předjíží auto
Druhý večer jsme měli zapečené brambory, éňoňůňo . Unavení a šťastní po řádění po německých alpách jsme si udělali škodolibou Monster párty ala polepíme od hlavy až k patě Majka .
V úterý 20. znova balíme, přibalujeme sebou Toma a razíme směr Francie na The Graveyard Call (21. - 24. červenec).
Nechápu, jak jsme se vešli do auta s tolika věcmi, ale Majk a Adam to výborně naskládali, takže vyrážíme. Po cestě jsme sledovali velehory všude okolo, pak stavíme ve Švýcarsku na benzínce, na které shodou okolností staví povědomé auto, z kterého vyskákali Scoot, Sandberg, Jacko, Evren, a trio blonďatých švéďáků . To je náhodička. Najednou někdo pronesl, jestli náhodou nemusíme mít silniční známku ve Švajcu, haha už jsme měli 2/3 dálnice za sebou, no ale nechceme riskovat, takže jsme si ji koupili. Bez obav silniční kontroly jsme dojeli až do Francie - Annecy, což je 3 km od Argonnay, kde se konají závody. Převlíkli jsme se do plavek a skáčeme do nádherně čistého osvěžujícího jezera. Večer jsme dorazili do kempu, postavili stany, přečetli informace, v kolik musíme vstávat zítra.
Ráno jsme mezi prvníma stihli technickou na prkno, pak registraci a vyzvednutí dresíku . Nic nám nebránilo narvat se do autobusů a hurá nahoru, první seznámení s tratí. Jeli jsme městem, pak nějakýma uličkami a stále jsme si říkali, kde je ta trať?!?? Ha autobusy jezdí okolo, aha, takže trať jsme neměli možnost vůbec vidět. Od Mischa jsme měli informace, že tu záleží na maličkostech, uděláš jednu chybu a prohrál jsi. Nahoře nás vysadili a řeklo se, jeďte. Trať vypadala spíš, jak pěší zóna, uzoučká, hrubá silnička. Vzpomněla jsme si na Alma, takže nenapálit to. Dojela jsem dolů s otevřenou pusou, no fuj! Tak tahle trať, to je teda něco, když tam není kanál, tak je tam spára, pangejt nebo zatáčka. Povolili jsme trucky a znova nahoru. Tady jsme měli první možnost vidět skullboard.
Bylo zde asi 5 staříků, co na tom jezdili, vážně zajímavý . Dala jsem celkově 4 jízdy a měla jsem toho plný kecky. Sedla jsem si do zatáčky, kochala se přírodou a hlavně klukama, jak pěkně jezdili. Ten den jsem si do diáře napsala: KUREVSKEJ KOPEC. Byla jsem ten den, tak strašně naštvaná, hrůza. Trať mi vůbec neseděla, nestíhala jsem se přerovnat v zatáčkách, a když jsem to zvládla, tak jsem najela na kanál a bylo.
Nebyla jsem sama celá odřená a otlučená. Majkl si narazil kotník a Majk zase koleno. Večer jsme jeli do města nakoupit si večeři a ochutnat francouzská vyhlášená vína . Někdo víno, někdo 26 Kronenbourgů .
Další den se jezdily freeridy jen dopoledne, odpoledne byla kvalifikace skullboardu, buttboardu a street luge. Majka koleno pekelně bolelo, tak jsme vyrazili do nemocnice. Po dlouhém hledání nemocnice, pak parkovacího místa jsme zaparkovali u soukromé firmy. Není jednoduchý najít alternativní parkoviště pro Viano s 2 rakvemi na střeše, nikam jsme se nevešli. V nemocnici to byl jeden velký horor, s mojí francouzštinou jsme zařídili, aby pro nás někdo přišel a odvedl nás na emergency. Byli jsme odtáhnuti nějakým poslíčkem, nejdřív výtahem, úzkýma chodbičkama, tunelama až na emergency (už v tunelu jsem měla před očima hororový scény, jak nám tam pustí plyn, zabijou nás a prodaj ). Nikde nikdo anglicky neuměl. Najednou Majkovi nandali na ruku pásku se jménem, přivezli mu lehátko, a já si říkala panebože a je to tady. Zavřeli nás do místnosti, kde jsme měli čekat na doktora, teda to jsme se domnívali, protože jsme jim skoro nic nerozuměli. Během 20 minut čekání jsme viděli úplně ožralého starého chlapa, pak lidi v narkóze, od krve atd. Brrr. Konečně přišel doktor, uff sympaťák, spustil na nás rychlou francouzštinou. Do you speak English? Yes….ufff. Vyřízeno, zařízeno, živí, skoro zdraví, zdrháme . Fakt jsem byla posr… Další věc, co nás čekala, bylo vyjet autem z toho soukromého parkoviště, žádnou kartičku jsme bohužel nevlastnili. Tak jsme chvíli čekali, až bude vyjíždět nějaké auto, áááá jede, rychle, rychle jsme vystartovali za ním, jen taktak nám to dalo, ikdyž trošičku nám závora narazila do rakví pšt. Během naší návštěvy lékaře si Majkl koupil Voltaren, který na sebe plácal v pěkných vrstvách. Dorazili jsme do kempu, kde na nás čekali Vincenzo a Adam s tím, že jsme promeškali kvalifikaci . Nebyla to naše chyba, v plánu byly jiné kategorie . Zjistili jsme, že nejsme jediní.
Nevadilo to, naše kvalifikační jízdy se měly konat druhý den. Bohužel večer začalo pršet a nepřestalo ani další den. V jednu dobu déšť ustál, trať trochu oschla, tak jsme museli vyjet nahoru na start, jenže během chvíle začaly padat ohromný kroupy . Proto organizátoři byli nuceni udělat obě kvalifikační jízdy v závodní den. Takže nás v sobotu čekala, jak kvalifikace, tak případné finále. Den volna nám velmi bodnul, Majkl vymazal celý Voltaren, kotník byl už celkem použitelný. To samé Majk. Šli do závodu, ikdyž věděli, že je to velké riziko, stačí jeden pád a může to být mnohem horší. Sobotní závodní den byl celkem hektický, muselo se odjet mnoho kvalifikací, tlačil nás čas.
Závody shrneme rychle pár slovy, sodoma gomora…Jediný z kluků postoupil Vincenzo, kterého v dalším kole vyřadil malý zrzavý Švýcar Rufli . No a pak jsem přišla na řadu já, v hlavě mi stále naskakovaly důvody proč ten zapráskanej závod nejet. Každá jízda mě ničila a bolela. Nevzdala jsem to, odjela kvalifikace, a v první závodní jízdě jsem jela s Brianne Davies. Už na začátku bylo jasné, že tohle je nad moje síly, no ale stát se může cokoliv, tak jsme vystartovaly. Hehh nic se nestalo a Brianne dojela jako první. Do druhé jízdy jsem nastoupila s Dominique Vukorep, tahle jízda to byla teda sranda. Asi 5 krát jsem slítla, dokonce i v poslední ostré levotočivé zatáčce před cílem . Celá odřená, skoro ubrečená jsem se dobelhala k autu, kde jsem čekala na kluky. Popřáli mi, a já je poprosila, aby mě svlíkli z té upocené kombinézy. Nebyla jsem schopná se skoro hýbat. Po svlíknutí přišlo ošetřování mých odřenin. Vincenzo Septonexem nešetřil, a kluci se smíchem málem potrhali, na můj účet. Bolelo to jako svině!!! Památku na tenhle závod mi do konce života bude připomínat jizva na levém nártu.
Večerní ceremoniál a předávání cen se konalo v tělocvičně. Vypila jsem láhev výborného francouzského vína a šup na pódium, tak moc se mi tam nechtělo, že mě tam Majk a Vincenzo museli donést . Dál už byla jen ohromná kalba, z které si nejvíc pamatuje GoPro !!!
Raymondova práce

Orangatang work
Stránky The Graveyard Call: http://thegraveyardcall.d173.net/index.php
Příště - Francie, a z Francie do Itálie - přes spousta kopců, měst, zážitků, příhod a náhod
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lenna Lenna | 19. října 2010 v 23:04 | Reagovat

Příště to bude kratší!! Slibuju :-D

2 thomas thomas | E-mail | Web | 20. října 2010 v 9:03 | Reagovat

paradni clanek Lenno !!!! Yes :)))

3 crocan crocan | 20. října 2010 v 12:48 | Reagovat

huuuu chtel bych videt vyraz cloveka v tom aute, co majkl predjizdel!:D

4 Martin Martin | 23. října 2010 v 14:29 | Reagovat

tak tenhle clanek me fakt pobavil, dobre TY! :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama